Záhada Saturnova měsíce Enceladus může být zodpovězena

Vědci věří, že mohou vysvětlit záhadu zahalující Enceladus, Saturnův měsíc, který by mohl být nejlepším řešením pro ty, kteří hledají život jinde ve sluneční soustavě.

Excentricky v Saturnově vnějším prstenci obíhající Enceladus (vlevo) je podivným malým bílým světem. Má v průměru jen 504 kilometrů a tak poněkud odporuje svému jménu obra z řecké mytologie. Má vysoce odrazivý ledový povrch, který je velmi starý, s výjimkou některých zvláštně vypadajících rýh a kráterů z nedávných impaktů. Ovšem tak, jak je jeho povrch na kost zmrzlý, pod ním by naopak mohlo být relativně mírnější prostředí.

Nízké průlety sondy Cassini okolo něj totiž ukázaly oblaky vodní páry, která z otvorů v jeho povrchu vystřeluje vzhůru proudy ledových krystalků, a to až stovky kilometrů vysoko.

ednou z hypotéz je, že tyto "kryo vulkány" jsou způsobeny fenoménem, kterému se říká slapové teplo. Gravitační působení obrovského Saturnu a dalších blízkých měsíců Dione a Janus, střídavě stlačuje a roztahuje nitro měsíce a tak se vzniklým třením rozehřívá voda pod povrchem. Zarážející ovšem je aktivní bod Enceladu. Ten se totož nalézá jen v polárním regionu, přesněji na jeho jižním pólu.

Několik amerických kosmických vědců ale věří, že na tuto záhadu našli správnou odpověď.

V dnešním vydání britského týdenníku Nature vědci naznačují, že pod zledovatělým povrchem Enceladu, způsobilo slapové teplo výstupní proudy teplého materiálu o nízké hustotě.

Je známo, že rotující tělesa jsou nejstabilnější, pokud je většina jejich hmoty soustředěna blízko u rovníku. Jakékoliv přerozdělení hmoty uvnitř rotujícího objektu ale způsobí, že se rotační osa stane nestabilní. V případě Enceladu by velké ložisko materiálu o nízké hustotě, třeba kaverna horké vody nebo roztavené křemičitany v jeho skalnatém jádře, mohlo způsobit převrácení celého měsíce. Osa rotace by zůstala zafixovaná v původní poloze, ale ono ložisko materiálu o nízké hustotě, by mohlo skončit kdekoliv, třeba i na jižním pólu. To by vysvětlilo nejen gejzíry, ale také tzv. tygří pruhy nebo zlomové linie v ledu, které začínají v jižním polárním regionu a měří na délku asi 130 kilometrů.

"Celá oblast je teplejší než zbytek měsíce (vlevo) a pruhy jsou teplejší než povrch, který je obklopuje. To naznačuje, že je tam pod povrchem koncentrován teplejší materiál," řekl spoluautor studie Francis Nimmo z katedry věd o Zemi na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz.

Enceladus nemusí být jediným tělesem, které se takto reorientovalo. Podobný proces mohl podle jejich teorie nastat i na dalších malých měsících, třeba Uranově satelitu Miranda.

Astrobiology na Enceladu velmi zaujala kombinace tepla a vody, dvou základních esencí života. Na jeho povrchu je teplota -193°C, zatímco v "tygřích pruzích" je teplota o 60°C vyšší, jen -133°C, což znamená, že vnitřek měsíce pod nimi musí ještě teplejší.

Bob Brown, starší vědecký pracovník pracující na misi Cassini, řekl minulý měsíc konferenci ve Vídni, že Enceladus má k dispozici základní chemické stavební kameny pro vznik života nebo alespoň jejich předchůdce.

Případný život ale bude v nejlepším případě mikrobiální, hluboko pod povrchem v mrazivém podpovrchovém oceánu, napsal ve svém článku pro březnové vydání časopisu Science Jeffrey Kargel z Arizonské univerzity. "Žádný život, pokud by existoval, by nemohl být za těchto podmínek hojný. Musel by snášet nízké teploty, minimum metabolizovatelné energie a možná i docela drsné chemické prostředí. Nicméně nemůžeme vyloučit možnost, že by Enceladus mohl být vzdálenou základnou života."