Sluneční vítr

Sluneční vítr vzniká tak, že ze sluneční koróny uniká do meziplanetárního prostoru nepřetržitý proud částic (elektronů, protonů, atomových jader). Rychlost částic není konstantní, protože je určována složitým magnetickým polem na povrchu Slunce. Obvyklá rychlost slunečního větru je v rozmezí 300-700 km/s a hustota je 3-15 částic v 1 cm3. Působením slunečních erupcí se rychlost a hustota slunečního větru zvětšuje. Sluneční vítr obtéká magnetosféru naší Země, ale v polárních oblastech může nastat situace, kdy sklouzne podél magnetických siločar do vysoké atmosféry a způsobí tím polární záři.

Kolísání rychlosti slunečního větru má vliv na změnu tlaku na návětrnou stranu magnetosféry. Magnetické siločáry jsou nárazovitě stlačovány a to se projeví jako geomagnetická aktivita. Proměnlivé pole indukuje elektrické pole okolo Země, které nepříznivě působí na družice, telekomunikace, rozvod elektrické sítě a na zdravotní stav některých jedinců.

• Pomalý kvazistacionární (téměř ustálený) - vítr unikající úzkými koronálními paprsky a široko koronálními proudy
• Rychlí kvazistacionární vírt z koronálních děr
• Přechodný velmi rychlí vítr - jeho zdrojem jsou výbuchy na Slunci. Meziplanetárním prostoru se jeví jako meziplanetární bouře. Od klasického větru se liší vysokou rychlostí, velkým obsahem helia, nízkou teplotou.