Historie pozorování Slunce

V roce 1610 objevil Galileo Galilei (1564-1642) vlastnoručně zhotoveným dalekohledem temné skvrny na slunečním kotouči. Tím začíná soustavný výzkum Slunce a sluneční činnosti (sluneční aktivity). V době před vynálezem dalekohledu byly pozorovány pouhým okem sluneční skvrny na ztemnělém slunečním kotouči při západu Slunce v mlžném oparu. O sluneční činnosti máme z těchto dob pouze jen nepřímé důkazy v podobě historických záznamů v kronikách o výskytu polárních září v nízkých zeměpisných šířkách jako důsledek geomagnetických bouří po mohutných slunečních erupcí. Zhruba ve stejné době jako Galilei, pozoroval Johanes Kepler, dvorní astronom císaře Rudolfa II. v Praze na dostatečně velkém obrázku slunečního disku, vytvořeném malým otvorem v zatemněné místnosti, velkou sluneční skvrnu. Jedná se tedy o první pozorování sluneční skvrny bez použití dalekohledu projekcí dírkovou komorou. Tento významný astronom své pozorování opakoval a zdokumentoval.

- sluneční činnost kolísá v jedenáctiletých cyklech. Jejich průměrnou délku 11,2 roků určil švýcarský astronom Rudolf Wolf (1816-1893), který v roce 1848 zavedl základní index k vyjádření výše sluneční činnosti, po něm nazvaný Wolfovo relativní číslo. Zároveň zjistil souvislost mezi sluneční činností a poruchami zemského magnetického pole. Číselné a grafické přehledy relativních čísel naleznete v literatuře (3). Jedná se řadu curyšských relativních čísel za období od roku 1749, kterou udržovali Wolfovi následovníci až do roku 1980. Od roku 1981 navazuje na tuto celosvětově používanou řadu základní řada bruselských relativních čísel SIDC, na jejímž vytváření se podílí i někteří pozorovatelé z ČR.

- zóny výskytu slunečních skvrn po obou stranách slunečního rovníku se posouvají v průběhu jedenáctiletých cyklů sluneční činnosti z vysokých heliografických šířek do blízkosti slunečního rovníku podle tzv. Spörerova zákona, který velmi dobře znárorňuje známý motýlkový diagram.

- Slunce má tzv. diferencovanou rotaci. Nejpomaleji se otáčí u pólu, nejrychleji na rovníku. Anglický astronom Carrington zjistil průměrnou délku rotace Slunce v heliografických šířkách 15° od slunečního rovníku, která činí 27,2753 dnů. Tato synodická doba rotace Slunce byla pojmenována po objeviteli jako Carringtonova otočka (rotace). Otočky jsou průběžně číslovány (otočka č. 1 začala 9.12.1853 v době sestavení tohoto článku v srpnu 2002 probíhala otočka č. 1992). Mnoho dalších poznatků o Slunci a sluneční činnosti naleznete v literatuře (1,3).

Vizuální pozorování Slunce má u nás dlouholetou tradici. Na Slovensku pozoroval soustavně Slunce Mikuláš Konkoly-Thega od roku 1871 na své soukromé hvězdárně v Ó Gyale (dnešní Ústredná slovenská hvezdáreň v Hurbanovu). Po jistou dobu zakresloval sluneční skvrny v Brně kolem roku 1882 světově proslulí zakladatel nauky o dědičnosti Johann Gregor Mendel, začátkem 20. století sledoval Slunce také baron Artur Kraus ne své soukromé pardubické hvězdárně, která byla první naší lidovou hvězdárnou.

V období 1924-1964 organizovala vizuální pozorování Slunce sluneční sekce ČAS. Dochované protokoly o tehdejších pozorováních jsou archivovány na Štefánikově hvězdárně v Praze na Petříně. Od roku 1965 řídí Hvězdárna ve Valašském Meziříčí dobrovolnou síť hvězdáren a jednotlivých pozorovatelů v ČR a SR, zajišťuje soustřeďování, archivaci, redukci a publikaci výsledků získaných pozorování. Zájemci o vizuální pozorování mohou na této hvězdárně získat návod k pozorování a jejich zpracování (uveřejněný v Bulletin pro pozorování Slunce č.33 ze dne 10.9.1993). Jednoduchý návod pro začínající pozorovatele Slunce najdete též v internetovém MAGAZÍNU NEJEN O SLUNCI (4).

Na závěr uvádím některé číselné údaje o vizuálních pozorováních sluneční fotosféry, které svědčí o obrovském rozsahu těchto pozorování za posledních 130 let v našich zemích. Údaje jsou převzaty z práce "Přehled vizuálních pozorování sluneční fotosféry v ČR a SR" kterou jsem za pomoci mnoha našich hvězdáren a pozorovatelů připravil pro sluneční a historickou sekci ČAS a Hvězdárnu ve Valašském Meziříčí, aby mohla být použita pro jakékoliv další využití dosud archivovaných pozorování a podávala historický přehled o těchto pozorováních.

Podle dostupných údajů bylo u nás v tomto období vykonáno nejméně cca 168 tis. denních pozorování sluneční fotosféry, na nichž se podílelo 241 pozorovatelů Slunce ze 77 pozorovacích míst. V současné době spolupracuje s Hvězdárnou ve Valašském Meziříčí 35 pozorovacích stanic z ČR, SR vč. 1 stanice z Polska. Čtyři jen v jižních Čechách (V.Feik Hvězdárna Františka Pešty v Sezimově Ústí, autorova pozorovací stanice v Kunžaku, samostatná pozorovací stanice jeho spolupracovníka B. Rady Jr. z Kunžaku a Fr. Vaclík Borovany).

Vizuální pozorování Slunce nemohou sice konkurovat moderní technice, avšak jsou oblíbena astronomy-amatéry, jimž přináší pozorování nové poznatky. Mají i dnes určitou hodnotu tím, že slouží k udržování mnoholetých řad pozorování sluneční činnosti za předpokladu, že jsou prováděna dlouhodobě a pečlivě.