Vnější část sluneční soustavy je mnohem rušnější než se předpokládalo

Australští výzkumníci tvrdí, že našli první důkaz o tom , že zamrzl vnější oblast naší sluneční soustavy by mohla být zaplněna mnohem více objekty než si nyní myslíme.

Astronomové se pokusili získat nový obraz regionu, známého jako Kuiperův pás, protože věří, že obsahuje materiál zbylý po vzniku naší sluneční soustavy a tak by mohl vypovídat o tom, jak vznikaly planety. Zatím bylo v Kuiperově pásu objeveno asi 1000 velkých objektů, včetně Pluta nebo nedávno objevené Xeny. Ovšem menší objekty se vyhýbají svému odhalení díky vzdálenosti, která přesahuje 15 miliard kilometrů od Slunce. To je dělá neviditelnými dokonce i pro takový přístroj jakým je Hubbleův kosmický dalekohled. Teď ale australský tým z Univerzity Nového Jižního Walesu (UNSW) a Anglo-Australské observatoře (AAO) použil technologii optických vláken, aby poprvé v Kuiperově pásu zjistil i malé objekty.

rincipem je zjišťování velmi krátkých zákrytů hvězd těmito objekty. Jde skutečně o pouhé mrknutí hvězdy trvající zlomek vteřiny nebo jen o pouhé krátkodobé ztmavnutí, které nastane, když nějaký objekt Kuiperova pásu projde před hvězdou nebi ji za cloní. George Georgevits student na UNSW představil svůj výzkum na nedávném wokshopu s mezinárodními experty na Kuiperův pás, který se konal v Itálii. Jeho kolega, mimořádný profesor na UNSW Michael Ashley říká, že jejich pozorování nabízejí první důkazy o tom, že Kuiperův pás obsahuje mnohem více pozůstatků mladé sluneční soustavy než se zatím odhadovalo. "V podstatě naše pozorování ukázalo, že je zde mnohem více, možná pět nebo 10 krát tolik, menších objektů než předpovídá teorie," shrnuje objev Ashley. Ashley říká, že Georgevits a další spoluautor výzkumu, Dr. Will Saunders z AAO, našli důkazy o mnoha objektech o rozměru mezi 300 metry až jednoho kilometru pomocí přístroje 6DF umístěného na Schmidtově dalekohledu v Siding Spring. Přístroj 6DF, který užívá vláknová optiku, sledoval současně 100 hvězd po dobu více než dvou týdnů a vytvořil tak pozorovací ekvivalent 7.000 pozorovacích hodin nebo tří let pozorování jedné hvězdy každou noc. "Máme k dispozici 100 vláken, které je každé umístěno na jednu hvězdu. Výstup všech vláken je pak přiveden na vysokorychlostní kameru," přibližuje princip pozorování Ashley. Ashley říká, že zatím se uvažovalo o tom, že v Kuiperově pásu je asi 100 miliard objektů, ale jejich poslední pozorování naznačují, že toto číslo by mohlo reprezentovat jen zlomek toho co se v něm nalézá. "Pozorovali jsme přinejmenším 100 úplných zákrytů a jak hledáme menší, méně významné události, můžeme se dostat až k číslu více než 1000," říká Ashley. Komunita astronomů zabývající se Kuiperovým pásem přijala tyto zprávy s určitým skepticismem. Někteří z kritiků říkají také, že zdánlivé ztlumení svitu hvězd může být dáno efekty v probíhajícími v zemské atmosféře. Ashley ale tvrdí, že se vědci usilovali vyloučit další možné příčiny poklesu jasu hvězd a to včetně hmyzu v dalekohledu.