Mléčná dráha je chapadlovitá bestie

Naše galaxie je mnohem divočejší bestie s rozevlátými chapadly, než se o ní obecně předpokládalo. Tvrdí to astronomové, kteří použili novou techniku mapování Mléčné dráhy. Radioastronomové, aby zjistili její skutečný tvar, použili data z pečlivého průzkumu vodíkových mraků v celé Mléčné dráze.

To co nalezli však znamená, že namísto toho, aby naše galaxie byla čistou a souměrnou spirálou, má zvláštní dlouhá asymetrická ramena trčící na jedné straně ven do prostoru, zatím co na druhé straně jí zase chybí. Toto zvláštní rozložení ramen by mohlo být výsledkem kolosálních kanibalistických galaktických srážek nebo intergalaktických "přílivů", informují o tom vědci v online vydání časopisu SCIENCE.

Profesor astronomie Leo Blitz z Kalifornské univerzity v Berkeley tvrdí, že nejpřekvapivějším na spirálovitých ramenech v naší polovině Mléčné dráhy je, "že jsme mohli vidět celou spirálovitou strukturu okraje galaktického disku".

Dlouhá a elegantní spirální ramena jsou viditelná i navzdory tomu, že galaxie je plná prachu, protože vodík vysílá rádiové vlny, které prachem proniknou. Vzdálenosti k ramenům pak mohly být změřeny díky Dopplerovu posunu jejich rádiových vln. Je to v principu podobné tomu, jako když se tón houkačky přijíždějícího vlaku zvyšuje, zatím co se snižuje, když se vlak vzdaluje.

Na rozdíl od tohoto, nám bližšího, okraje Mléčné dráhy, se vzdálená strana jeví jako méně uspořádaná. Namísto jasně ohraničených křivek ramen je tam neuspořádaná vypouklá oblast, vysvětluje spoluautor objevu Evan Levine. "Je to prohnuté jako vinylová gramodeska na prudkém slunci," říká Levine. To, co způsobuje toto podivné zborcení, by mohlo být výsledkem srážek galaxií. "Tato nesouměrnost často nastává, když větší galaxie pohltí jiné, menší galaxie," doplňuje Blitz.

Další možností je, že výduť je způsobená gravitačním tahem malých satelitních galaxií naší Mléčné dráhy. Z nich nejznámější a nejzřejmější jsou Magellanova mračna, která jsou viditelná očima na jižní polokouli. "Magellanova mračna jsou velmi prominentní, jako přílivy na Zemi," říká astrofyzik, profesor Frank Shu z Kalifornské univerzity v San Diegu. Zemské oceány se vzdouvají v přílivu díky vnějšímu gravitačnímu tahu Měsíce. Podobně Magellanova mračna mohou způsobit vyboulení na vzdálené straně Mléčné dráhy, vysvětluje Shu dále.

Existují pravděpodobně ještě i další detaily struktury Mléčné dráhy, říká Levine. Jejich nová mapa totiž má ještě několik slepých míst způsobených pohybem naší vlastní sluneční soustavy uvnitř Mléčné dráhy. Tato slepá místa se na jejich mapě ukazují jako prázdný kruh ve středu galaxie a jako dva prázdné klíny na stranách protilehlých naší sluneční soustavě. Je však možné, že pokročilejší rozbory dat budou schopny vybrat ze záznamů vodíkových emisí těchto oblastí smysluplnou informaci, říká Levine.

Na druhou stranu je Blitz potěšen, že po tolika letech zkoušek mohl vidět tak velkou část galaxie. Vzpomíná, že v roce 1982 publikoval v SCIENCE jinou práci popisující jen části jednotlivých spirálních ramen. "Je to jako pokoušet se zjistit tvar lesa, když sedíte uprostřed něj," říká Blitz.