Aktivita Slunce rok 2003

Již plných sedm let trvá současný 23. jedenáctiletý cyklus sluneční činnosti, který začal minimem v roce 1996 a vyvrcholil maximem v roce 2000, kdy roční průměrné relativní číslo podle SIDC, Brusel (Editor P.Cugnon) činilo 119,6 a vyrovnané relativní číslo 120,8 (duben 2000). Od maxima sluneční činnost postupně klesá, což potrvá do příštího minima, očekávaného kolem roku 2007. O tomto poklesu svědčí roční průměrné relativní číslo v roce 2003 ve výši 63,8 i poslední vyrovnané relativní číslo z měsíce června 2003 65,6. Tento pokles však není zcela plynulý, neboť i na sestupné větvi křivky průběhu jedenáctiletých cyklů jsou období přechodného krátkodobého zvýšení sluneční činnosti. To se zvlášť výrazně projevilo právě v minulém roce, jak jest zřejmé z dvojice grafu, připojenému k tomuto informačnímu článku.

Horní polovina grafu byla oproti dříve zveřejňovaným grafům podstatně rozšířena. Kromě křivky denních relativních čísel Ri (dolní křivka) jest v ní zakreslena také křivka průběhu denních hodnot slunečního radiového toku SRF 2800 Mhz – 10,7 cm (horní křivka). Průměrné měsíční hodnoty obou základních indexů sluneční aktivity jsou znázorněny vodorovnými úsečkami a roční průměry silnými přímkami napříč celého grafu. Kromě toho jsou svislými úsečkami zakresleny nejvyšší hodnoty indexu geomagnetické aktivity. Porovnání indexů sluneční a geomagnetické aktivity velmi jasně potvrzuje souvislost mezi ději, probíhajícími na Slunci a poruchami zemského magnetického pole.

V dolní polovině grafu jsou znázorněny různě velikými kotoučky heliografické polohy a mohutnost skupin slunečních skvrn, pozorovaných v jednotlivých 27 denních Carringtonových otočkách (rotacích) Slunce na autorově soukromé sluneční pozorovatelně v Kunžaku a na Hvězdárně Františka Pešty v Sezimově Ústí (Vlastislav Feik). U datové stupnice mezi horní a dolní polovinou grafu jsou zachycena data průchodu největších skupin slunečních skvrn centrálním meridiánem Slunce (S). Obě části dvojgrafu umožňují komplexní posouzení vývoje sluneční činnosti v průběhu roku.

V roce 2003 převládala sluneční činnost jižní polokoule nad severní. Počet aktivních oblastí a tím i počet skupin slunečních skvrn se oproti období maxima cyklu již značně snížil, avšak v průběh roku vznikali i větší skupiny slunečních skvrn. V I. – III. čtvrtletí se celkem pravidelně střídala období velmi nízké sluneční aktivity s obdobími zvýšené aktivity. Nejnižší byla v měsících únoru, září a prosinci. Sluneční aktivita celého roku vyvrcholila v měsících říjnu a listopadu, kdy ve sluneční fotosféře vznikly tři mohutné aktivní oblasti s obrovskými skupinami slunečních skvrn, z nichž skupina na jižní polokouli byla jednou z největších skvrn slunečních skvrn celého současného jedenáctiletého cyklu. V uvedených aktivních oblastech došlo k mohutným erupcím doprovázených koronálními výtrysky CME. Jeden z nich dne 28.10. byl pravděpodobně největším z dosud pozorovaných. Rychlost slunečního větru přesahovala v tomto případě asi 5x obvyklou hodnotu a činila kolem 2100 km/sec. K dalším menším došlo dne 18.11. Oba způsobily geomagnetické bouře a polární záře v nízkých zeměpisných šířkách ve dnech 30.10 a 20.11., z nichž zejména druhá byla sledována veřejností dík včasnému upozornění rozhlasu a televize na tento mimořádný úkaz.